Rovníkové dalekohledy s automatickým naváděním (EQ GoTo) začátečnické Bresser - Messier (čočkový (refraktor), 635 mm)

Průměr objektivu udává velikost přední čočky nebo zrcadla dalekohledu v milimetrech. Tento parametr patří mezi nejdůležitější při výběru hvězdářského dalekohledu, protože určuje, kolik světla je přístroj schopen zachytit. Čím větší je průměr objektivu, tím více světla dalekohled shromáždí a tím jasnější a detailnější obraz dokáže zobrazit.

Větší průměr objektivu umožňuje pozorovat slabší objekty hlubokého vesmíru, jako jsou mlhoviny, hvězdokupy nebo galaxie, a zároveň zlepšuje rozlišení detailů například na povrchu Měsíce nebo planet. Dalekohledy s menším průměrem jsou obvykle lehčí, skladnější a vhodné pro začátečníky nebo příležitostné pozorování.

Obecně platí, že při výběru teleskopu je vhodné dát přednost co největšímu průměru objektivu v rámci rozpočtu a požadované přenosnosti. Větší apertura totiž přináší výrazně lepší pozorovací možnosti než samotné vysoké zvětšení.

Ohnisková vzdálenost udává vzdálenost mezi objektivem (čočka nebo zrcadlo) hvězdářského dalekohledu a místem, kde se soustředí světelné paprsky a vzniká obraz. Tento parametr se uvádí v milimetrech (mm) a patří mezi základní technické údaje teleskopu.

Ohnisková vzdálenost ovlivňuje především dosažitelné zvětšení a velikost zorného pole. Dalekohledy s kratší ohniskovou vzdáleností poskytují širší zorné pole a jsou vhodné zejména pro pozorování rozsáhlejších objektů hlubokého vesmíru, například mlhovin, hvězdokup nebo galaxií. Naopak teleskopy s delší ohniskovou vzdáleností umožňují dosahovat vyšších zvětšení a hodí se především pro detailní pozorování Měsíce, planet nebo dvojhvězd.

Výsledné zvětšení dalekohledu se určuje kombinací ohniskové vzdálenosti teleskopu a ohniskové vzdálenosti použitého okuláru. Čím delší je ohnisková vzdálenost dalekohledu, tím vyššího zvětšení lze při použití stejného okuláru dosáhnout.

Typ konstrukce dalekohledu označuje optický princip, na kterém je teleskop založen. Různé konstrukce využívají čočky, zrcadla nebo jejich kombinaci k zachycení a soustředění světla. Tento parametr ovlivňuje vlastnosti dalekohledu, jako je kvalita obrazu, velikost přístroje, hmotnost i vhodnost pro různé typy pozorování.

Mezi nejběžnější konstrukce patří refraktory (čočkové dalekohledy), které používají soustavu čoček a jsou známé ostrým a kontrastním obrazem, vhodným například pro pozorování Měsíce a planet. Reflektory (zrcadlové dalekohledy) využívají zrcadla, díky čemuž mohou nabídnout větší průměr objektivu za příznivější cenu a jsou oblíbené pro pozorování objektů hlubokého vesmíru. Katadioptrické dalekohledy kombinují čočky i zrcadla a nabízejí kompaktní konstrukci s univerzálním využitím.

Volba konstrukce dalekohledu závisí především na způsobu použití, požadované přenosnosti a typu objektů, které chcete pozorovat.

Světelnost dalekohledu, označovaná jako f/ poměr, vyjadřuje poměr mezi ohniskovou vzdáleností teleskopu a průměrem jeho objektivu. Tento parametr se zapisuje například jako f/5, f/8 nebo f/10 a ovlivňuje především šířku zorného pole a vhodnost dalekohledu pro různé typy astronomických objektů.

Světelnost se vypočítá podle vzorce:

f = ohnisková vzdálenost / průměr objektivu

Například dalekohled s parametry 150/750 mm má světelnost f/5.

Dalekohledy s nižším f/ poměrem (např. f/4 až f/5) poskytují širší zorné pole a jsou vhodné zejména pro pozorování rozsáhlých objektů hlubokého vesmíru, jako jsou mlhoviny nebo hvězdokupy. Střední světelnost (f/6 až f/8) představuje univerzální kompromis vhodný pro různé typy pozorování. Vyšší f/ poměr (f/10 a více) se hodí především pro detailní pozorování Měsíce, planet nebo dvojhvězd.

Světelnost tedy pomáhá určit, zda je dalekohled vhodnější pro širokoúhlé pozorování objektů hlubokého vesmíru, nebo pro detailní sledování menších a jasnějších objektů.

Montáž dalekohledu je mechanická konstrukce, která slouží k upevnění teleskopu a umožňuje jeho přesné nasměrování na pozorovaný objekt. Zajišťuje stabilitu dalekohledu a umožňuje plynulý pohyb v jednotlivých osách při sledování objektů na obloze.

Typ montáže ovlivňuje způsob ovládání dalekohledu, stabilitu při pozorování i vhodnost pro různé způsoby použití. Jednodušší azimutální montáže jsou vhodné především pro začátečníky a rychlé pozorování, zatímco ekvatoriální montáže umožňují přesné sledování pohybu objektů způsobeného rotací Země a jsou vhodné i pro astrofotografii. Některé montáže mohou být vybaveny motory nebo počítačovým systémem GoTo, který umožňuje automatické vyhledávání a sledování objektů na obloze.

Při výběru dalekohledu je montáž důležitým parametrem, protože výrazně ovlivňuje komfort pozorování, stabilitu celého systému i možnosti dalšího rozšíření.